Uvolněnost a krása na fotografiích - jde to dohromady?
Jasně že se čas od času kouknu na webové stránky jiných fotografů a fotografek.
Na spoustě z nich se píše: „Užijete si focení plné legrace, uvolníte se a získáte spoustu krásných fotek.“
Já bych jim to i věřila, dokud mluví o fotografiích, které následně zamíří do rodinného alba. Protože u takových fotografií jde o kouzlo okamžiku, o prožité emoce. O pocit, který vám naskočí, když si je prohlížíte. Většinou na nich budou vaši nejmilejší. A i díky tomu fotce i sobě leccos odpustíte.
Když přejdeme k fotografiím, které si dávají za cíl oslovit vaše publikum, na kterých ukazujete sami sebe, představujete svoje podnikání, dáváte ochutnat svoji energii, zto důležité leží úplně jinde.
Ostatně ti, pro které je taková fotka určena, si nevybaví, co zažili při focení, a ani jim do hlavy nenaskočí milé pocity s vámi spojené, protože v mnoha případech prostě ještě žádné nemají.
Přesto potřebujete zaujmout a oslovit.
Můžete to zkusit:
Něčím neobvyklým – to znamená, stále dokola hledat něco nového neokoukaného.
Krásou – ovšem co je krásné pro jednoho, nemusí být pro druhého. Dá se to jen těžko určit.
Autenticitou – prostě žít to co jste a co podnikáte. Uvolněně, bez zábran a omezení.
Jenže, kdykoli se dívám na fotografii uvolněného člověka, to co dnešní svět považuje za krásu, tam chybí.
Uvolněný člověk se v křesle posadí, opře se, povolí páteř.
Člověk, který chce zaujmout krásou, naopak sedí na kraji, snaží se být narovnaný, aby opřením opticky nerozšiřoval svoje tělo, prodloužil krk a zmizely případné faldy.
To proto krása a úplná uvolněnost nejdou na fotografii dohromady.
Nejraději bych viděla autenticitu.
Autenticitu pro mě je to realita. Skutečnost taková jaká je. Často na pohled obyčejná. Ale o to víc přitažlivá, když vím, že vidím skutečnost.
Na druhý pohled v ní obdivuju sebevědomí i sílu daného člověka. Postavit se za sebe, ukázat věci tak jak jsou.
Jenže pak je těžké vystoupit z průměru.
Proto s vámi před focením mluvím o vašich klientech, cílech a hodnotách. Proto vás nejraději sleduju v akci a snažím se vás během focení dostat do reálných situací. Pak z takových fotek vybereme ty okamžiky, které vás ukáží ve vaší energii, s vašimi typickými gesty.
Dojem z fotky můžeme podpořit psychologicky.
Funguje to spolehlivěji než samotná krása.
Například když se vrátím k tomu sezení na gauči: zkuste si uvědomit, jak byste si sedli na schůzce s někým pro vás zajímavým. Pravděpodobně byste se k němu naklonili nejspíš celým tělem, to abyste líp slyšely. Fyzicky tak vyjadřujete zájem o téma/osobu.
Každý z nás ten pohyb udělá svým vlastním způsobem.
A podobně jako si to „neuvědomujeme“ během diskuze, neuvědomíme si to ani na fotce.
Zato podvědomí to vnímá. S lidmi, kteří fyzicky ukazují, že je zajímá, co říkáme, mluvíme déle, nadšeněji a jsme s nimi radši.
A o to vlastně jde.
Jak to probíhá při focení se mnou
Vymyslíme, co by ta fotka měla říct, nachystáme prostředí, ověříme co všechno je vidět, osvětlíme a pak si pohrajeme s výrazem tváře, gesty…
Když to takto popíšu, vůbec to nezní jako zábava. Přesto se při focení docela nasmějeme. Ostatně smích uvolňuje nejen atmosféru.
Klidně mrkněte, co si o focení se mnou myslí klienti - zde.
